Labutí husa šedá

Husy labutí pocházejí z východní Sibiře a západní Číny, kde dodnes žijí ve volné přírodě. Jejich šlechtění dalo vzniknout domestikované formě, která dnes patří pro svoji nenáročnost a otužilost k oblíbeným plemenům vodní drůbeže.

Jedná se o plemeno lehkého typu, elegantního vzhledu s vysoko neseným trupem bez podbřišku. Na první pohled husy zaujmou dlouhým, slabým a esovitě prohnutým krkem a poměrně úzkým zobákem, který přechází v horní části u kořene v polokulovitý hrbol. Houser má hrbol výraznější oproti huse a rozdíl je také ve velikosti těla. Husa je podle vzorníku menšího tělesného rámce, ale v mém chovu je to u loňských hus naopak. Husy mají statnější postavu, než houseři. Příčinu neznám, i když mají všechny chovné kmeny totožné podmínky, to znamená stejně velký výběh, pastevní podmínky i množství krmiva. Husy ale mají kratší krk a menší hrbol na zobáku. Díky těmto rozdílům jsou u tohoto plemena více patrné znaky pohlavního dimorfismu oproti jiným plemenům. Můj chovný kmen tvoří houser a dvě nepříbuzné husy. Sledovala jsem v odborném tisku průzkumy oplodněnosti vajec a vyčetla, že z kmene 1+1 je oplodněných vajec zhruba 90 %, když je houser plodný a zdravý. A z kmene 1+2 přibližně 70 %. Když se ale zvyšuje počet hus v chovu, tak jde oplodněnost vajec rapidně dolů. Protože chovám husy labutí převážně pro svoje uspokojení, nepotřebuji velké hejno, a tak mi stačí dosavadní složení kmenů.

Každý kmen vodní drůbeže má svůj výběh s rybníčkem, protože k chovu je zapotřebí voda. Zejména ji potřebují kvůli hmotnosti husy. Ve vodě houser snadněji vyleze na husu, aby ji mohl pojímat. V tom čase jsou zvířata krmena speciálními granulemi ke zlepšení kvality výživy, aby se housátka líhla bez problémů a zdravá.

Vejce k líhnutí sbírám od března, ale největší snáška je v dubnu a květnu. Husy labutí snášejí kolem 50 bílých vajec o hmotnosti asi 120 g. Neskladuji je víc než dva týdny, protože pak ztrácejí životaschopnost. Ukládám je do krabic od bot, které vystelu papírovými ubrousky. Dbám na to, aby v místnosti, kde je skladuji, nepřevyšovala teplota 16 °C. Po 28 až 30 dnech se v elektrické líhni housata líhnou, a protože nemají mámu, musím se o ně starat. Je s nimi víc práce, ale na druhou stranu, je zase méně úhynu. Ztráty jsou menší, než kdyby se o housata starala husa. V odchovně je držím asi měsíc a pak je vypouštím do výběhu. V květnu už je poměrně teplo a mrazíky nehrozí. Housata mají svůj výběh a s chovnými husami se vůbec nesetkají, i když husy labutí nejsou agresivní. Krmím je nejmenšími granulemi pro kachny značky Energys, statkovými krmivy, máčeným pečivem a chlebem a šrotem z ječmene a pšenice. Do výběhu jim každé ráno dodávám nasekanou trávu nebo je vyháním do večera na pastvu na louku s ohradníkem, abych je nemusela hlídat. Začínajícím chovatelům doporučuji pořídit si kvalitní chovný materiál u renomovaného chovatele. Jeho zvířata jsou veterinárně kontrolovaná, nejsou nemocná a nemají parazity. Navíc na dospělém kusu vidím jeho klady a zápory, a tak mohu odhadnout, zda bude pro můj chov přínosem. Zásadně po zkušenostech nekupuji housata, protože si nejsem jistá, co z nich vyroste.

Po dlouholetých zkušenostech s chovem hus nabízím recept na suchý odchov housat v odchovnách. Protože u napáječek obvykle rozčvachtávají vodu a podlaha s podestýlanými novinami čí pilinami je pořád mokrá, chovám mláďata na dřevěných rámech potažených jemným pletivem. Housata se neurousají, jsou stále v suchu a zdravotně jim to prospívá. Výhodné je i to, že trus a jiné nečistoty propadnou na podlahu a zvířata žijí v čistotě.

Husy labutí se vyskytují ve dvou barevných formách - v divoké a čistě bílé. Hmotnost housera se pohybuje v rozmezí 5,0-6,0 kg a husy mezi 3,6-4,6 kg. Chutné maso obsahuje minimum tuku.

Napsali o nas v časopise Receptář 7/2016