Sibiřské kočky

Sibiřské kočky chováme od roku 2004, nechtěli jsme zvířátko s rodokmenem, ale čistokrevného mazlíka. Neměli jsme chuť ani ambice vystavovat. Pořídili jsme si tedy nejprve kočičku Káťu, malé mourovaté kotě po rodičích s PP. Rok na to kocourka Honzu ve stejné barvě a nakonec přibyla ještě jedna kočička Líza ale v modré barvě. A v tomto složení máme naši smečku dodnes.

Sibiřské kočky jsou nesmírně oddané, přítulné a mazlivé. Vycítí, když je člověku špatně, co ho bolí a kde. Pak na to místo vytrvale lehají a předou. Jsou to velmi inteligentní kočky (občas až moc). Nedělá jim problém se naučit aportovat plyšovou myšku nebo i papírovou kuličku. Nejsou plaché a každou návštěvu si přijdou prohlédnout anebo ji rovnou vlezou na klín a předou. Nevyvolávají příliš alergické reakce a přehnaně nelínají, mají kvalitní hustou a málo smáčivou srst. Naše kočky jsou pouze v bytě a ven je nepouštíme.

Jejich oblíbeným kouskem je, si vlezt na klín, packama obejmou člověka kolem krku a zuřivě se pustí do čištění uší. Nikdy se nám nestalo, že by nějaká z koček na nás byla agresivní a záměrně ublížila. Nevadí jim ani dětské hry a snesou i občasné zatahání za packy, uši nebo za ocas od těch nejmenších bez sebemenšího odporu. Jsou to ale lovci, a pokud, nedejbože, uteče křeček, ráno z něj najdete v nejlepším pouze ledvinku pod stolem (u nás již nekolik křečků jim padlo za oběť).

Jelikož máme kocoura a kočky společně, je pouze na nich, kdy se rozhodnou mít koťátka. Ta máme většinou jednou do roka od každé kočky. Nejčastěji 1-2, ale stalo se, že jich bylo i 5. Je spousta lidí, kteří by chtěli čistokrevného mazlíka a nepotřebují k němu PP, protože nemají výstavní ambice. 

To, že jsou sibiřky velmi fixované na svou rodinu ukazuje i fakt, že si nás kočka přeje mít skoro u každého porodu. Někdy zajdou i tak daleko, že místo v připraveném klidném pelíšku se rozhodnou porodit na sedačce vedle nás při sledování zprav a odmítá toto místo opustit. Kocour je ke koťatum vždy hodný a jako správný otec je opečováva a snáši jejich hry.

Koťátka od začátku zvykáme na lidské doteky a ta, jakmile už dokážou sama lézt, se už automaticky sápou k nám na klín a vyhledávají společnost a drbání. Naše odchovy se dostaly do různých koutu Čech, od Krkonoš po Šumavu a dva svěřenci jsou i v Rakousku. Vždy jsme moc rádi, když nám příjde fotka, jak teď vypadají a jak se jim daří .