Meklenburský strakáč

Meklenburský strakáč je poměrně mladé plemeno, které bylo vyšlechtěno v Německu, ve spolkové zemi Meklenbursko. V roce 1986 bylo importováno do Čech, kde si kvůli hezkému exteriéru a dobré užitkovosti získalo své příznivce.

Meklenburský strakáč se sice řadí mezi střední plemena, ale zaujal mě svojí mohutností a zajímavou kresbou. Králíci dosahují hmotnosti 5,5 kg, ale i víc. Kresba je jejich typickým znakem a nazývá se plášťová. Sestává z kresby hlavy a kresby těla. Na hlavě zahrnuje většinovou pigmentaci, která sahá co nejníže na skráně. Důležitým znakem je bílá skvrnka na čele, která se nazývá zrcadlo. Barevný plášť pokrývá většinu těla zvířete. Začíná v zátylku a rozšiřuje se šikmo dolů až na záď. Pírko, drápky, břicho a spodní části nohou jsou vždy bílé bez ohledu na barevný ráz. Zpočátku jsem chovala králíky v černé barvě, ale když jsem v Lipsku na výstavě objevila modré meklenburské králíky, byla jsem nadšená. Jsem totiž vysazená na modrou barvu, přestože chovám i další barevné rázy. Dokonce divoce zbarvený, což je barva, která byla u nás uznaná teprve nedávno.

Původní barvou meklenburských králíků je černá, ale postupně byly vyšlechtěny barvy modrá, červená, durynská, havanovitá a divoce zbarvená. V Německu je také uznaná železitá barva, velmi tmavá divoce zbarvená varianta. V současnosti se vyvíjí žlutý barevný ráz. Plemeno se vyznačuje zavalitým trupem, krátkou, ale širokou hlavou posazenou na krátkém krku, a silnými, středně dlouhými končetinami. Vzorníkem určená délka uší činí 12,5-13,5 cm a ideální váha zvířete se pohybuje mezi 4,5-5,5 kg. Samice meklenburských strakáčů oplývají dobrou mléčností a dobře se starají o mláďata. Mladí králíci rychle rostou a při dobré péči ve třech měsících dosahují až tříkilové hmotnosti.

Některé encyklopedie i odborné články uvádějí, že meklenburský králík je vhodný pro začátečníky. Na takové hodnocení mám odlišný názor. Strakáči obecně mají velký odpad, protože se nerodí pouze čistá (strakatá) králíčata, ale také kominíci (celobarevní - barva záleží na barevnem rázu - celomodry, celočerny,... )a mlynáři s vetším podílem bílé barvy v plášti. Mlyníci většinou u jiných plemen hynou nebo je chovatelé utratí, kvůli jejich neživotaschopnosti. Meklenburští mlynáři přežívají, protože jsou silnější a živější. Rozhodující úlohu zřejmě hraje genetika. I to jsou problémy, které mohou mladé chovatele odradit. Plemeno je náročné nejen pro chov, ale také na výstavní účely. Sestavit dohromady kolekci meklenburáků je opravdu těžké. Když samice porodí například 8 králíčat, může se stát, že ve vrhu bude 5 kominíků, 2 mlynáři a zůstane do chovu pouze jediný strakáč. Výstavní kolekce ale musí být čtyřčlenná z jednoho hnízda nebo 2+2, která je složená z dvojic králíků ze dvou vrhu od stejných rodičů. Takže, aby chovatel měl výstavní úspěchy, musí mít poměrně širokou základnu kvalitních chovných jedinců. Kominíky nabízím do hobby chovů, protože jsou vhodní na křížení a vyhovují i hmotnostně, s mlynáři experimentuji. Do chovu si ponechávám pouze strakáče.

Meklenburští strakáči potřebují větší prostor k životu, chovatelé doporučují plochu podlahy o velikosti alespoň 0,75 m2 na jednoho králíka. Pro svůj chov používám plechové klece, které vyrobil manžel a švagr. Jsou na prostor větší, a tak se dovnitř pohodlně vejde krmítko i kotiště. Jsou vyndavací, dobře se čistí a dezinfikují. Králíci plech neokusují a kotce neničí. Spodek tvoří rošty, kterými propadává trus a protéká moč do zásobníku. Zvířata jsou čistá, nepožírají bobky a vyhýbají se tak nákaze kokcidiózy.

Těžší králíci žijící na roštech mívají otlaky na nohou. Tento problém řeším tak, že i samcům trvale nechávám v kotci kotiště. Je vystlané senem a slámou a zvířata v něm často odpočívají, což jejich končetinám vyhovuje. Králíkům zima nevadí, vadí jim vlhko a průvan. V chladných podzimních dnech a v zimě stejně halu zavírám, takže mráz uvnitř nemá velkou sílu. Nezamrzne ani voda, protože montuji k rozvodné trubici topný kabel, který brání zamrzání vody asi do -10 °C. Po celý rok krmím prémiovým krmivem Energys Králík Gold Forte, granule obsahují potřebné živiny, podporují zdraví zvířat a jejich růst. Myslím si však, že v nich není dostatek nerozpustné vlákniny, kterou králíci potřebují, a tak je dokrmuji senem i slámou. Vedle vitaminů přidávám také byliny pro lepší trávení, třeba jitrocel a lopuch. Kvůli kokcidióze ale jinak zeleným nekrmím. Na tuto nemoc králíky přeléčuji dvakrát do roka, injekčně řeším myxomatózu a mor. Letos poprvé jsem vyzkoušela aplikovat léky i proti parazitům, např.: dravčíkovi, což je parazit, který rovněž chovy králíků ohrožuje. A ještě mám takovou pomůcku, zvířatům kvůli energetickému stimulu kupuji svatojánský chlebíček, který má velkou kalorickou hodnotu.

 Králice mají vyrovnané vrhy, zpravidla osm mláďat. Pokud jich má některá víc, rozdělím je samicím s menším počtem králíčat. Proto v jednom dni připouštím více samic. Za chovnou sezonu připouštím dvakrát, ale před druhou březostí musí být králice opět v kondici a mít svoji váhu aby byla schopná vrhnout zdravá králičata. Březím samicím nepodstrojuji, dokonce pár dní před porodem krmení omezuji, aby králíčata nebyla zbytečně velká. Samice tak zpravidla nemá těžký porod. Díky soustavné zdravotní prevenci, péči a čistotě kotců mám kvalitní chov, což mi potvrzují výsledky i na celostátních výstavách. Když totiž koupím v Německu králíka za 80 eur, tak se moc nerozmýšlím podat mu doma lék za 40 Kč.

Genotypy:

AA BB CC DD gg Kk            černý (MSč)
AA BB CC dd gg Kk             modrý (MSm)
AA bb CC DD GG Kk yy       červený (MSčerv)
AA BB cc DD gg Kk              havanovitý (MShav)
AA bb CC DD gg Kk             durynský (MSdu)

Pláštovou kresbu MS určuje gen K. Králik s kresbou strakáče má geny Kk Králík celobarevny (kominík) má geny kk Mlynář má geny KK 

Měsíční přírůstky hmotnosti:

měsíc   1.      2.    3.    4.    5.     6.     7.    8.
kg       0,5   1,2   2,2  2,8  3,4   3,8  4,1   4,5